Návštěva vily Hermíny v Černíně od kanceláře HŠH v říjnu 2009
Vesnice, pole, zahrada a malý domek. Veselý výraz. Růžový plyšový kožíšek. Velké oči, slibné výhledy. Vstup po sestupu. Malé zádveří, dveře a prudká smršť. Jeden prostor, množství impulsů. Rychlý sled. Jídelna a kuchyně: úzká, ale bezpečná místa pro fascinovaného pozorovatele. Kam dál? Do kopce nebo z kopce? Odvážně na vrchol! Klouže to. Krok dva, záchranná síť. Vrchol není pro každého. Nejistota v půlce svahu. Odpočinek s výhledem do krajiny. Radost ze svěží zeleně podlah a zas vzhůru! Přeručkovat, ještě krok a výdech. Cesta je způsob obývání. Klid je jen v krajině za oknem. Vrchol je každodenní pointou. Únava. Ložnice v obýváku? Cesta dolů. Běh, sjezd, záchranná síť. Cestičkou kolem kuchyně a zase z kopce přes domácí kinosál. Bez klepání, bez dveří: dětský pokoj v suterénní chodbě. Freudovský experiment. Výhled na anglický dvorek. Punkové gesto. Dům jako intenzivní zaměstnání. Nálož nevybité energie. Žádá oddanost a opatrnost! Žít pro dům nebo utéct.
Jak dlouho to obyvatelé vydrží? Jaký vliv na ně takový prostor bude mít? Je odstranění stěn, zrušení místností a pater osvobozením nebo totalitou? Opravdu nepotřebují obyvatele domu soukromí? Je neustálý nárok na pozornost a celková psychická náročnost domu architektonickým záměrem? Proč dům tolik křičí? Proč křičí na všech místech to samé? Jaký vliv bude mít tato stavba na architektonickou kulturu? Je to inspirativní architektura?
Jakub Chuchlík
* K napsání tohoto textu mě vyzval Marek Chalupa po společné návštěvě domu a následné bohaté diskuzi. Samotný vznik textu dává odpověď alespoň na poslední z otázek, kolem kterých se naše debata točila.
Žádné komentáře:
Okomentovat