Myšlení domem ústí do prostoru. Mediem je tvar a materiál, světlo i zvuk. Výraz, jeho význam, znak a chápání jsou však v těžkopádném procesu návrhu, projednávání a výstavby překládány a tlumočeny skrze řadu nástrojů a výkonů. Bezprostřednost nám tedy architektura jako medium neumožňuje ve fázi projektování, ale až v každém okamžiku jejího přijímání. Okamžik doteku, pocit a význam prostoru jsou podmíněny situací. Situace je protnutím jednoho bodu času jedním bodem místa. Situace je součástí sebeprojektování domu. Situace je možností příběhů a jejich interakcí. Stavba je stavbou dějů. Bytí domu běží v čase, čas běží v místě, místo je, dům je v něm. Dům svou roli vztahuje k místu i k času. Rozhodnutí a konfrontace v čase způsobují odchylky a zvraty v místě. Čas běží ve své době. K identitě doby se vztahuje vizualita. Identita místa je vztažena k ontologické podstatě. Místo je určeno geograficky a vnímáno v souvislosti města, krajiny, města v krajině. Doba, jako úsek historického sledu, se v místě sedimentuje. Oprašovat usazeniny historie může být nebezpečnou manipulací skutečnosti a cestou ke ztrátě orientace. Doba a místo se musejí se samozřejmostí setkávat ve stále nových situacích. Náš prostor nám proto musí poskytovat jistotu každodennosti a zároveň podléhat nepřetržité, přirozené aktualizaci. Smyslem našich domů jsou naše události.
Jakub Chuchlík
* Text je částí seminární práce k předmětu Myšlení obrazem, vedeného na FAMU Miroslavem Petříčkem a Vítem Janečkem, 06/2006
Žádné komentáře:
Okomentovat